Vítám Vás u druhé části našeho reportu z Mistrovství České republiky. Celý koncept který vždy píši je pojatý trochu jinak než jste zvyklí a výpravnou formou popisuje co se v ten den událo z pohledu organizátora. Pro zážitky hráčů doporučuji vyčkat na nějaký jejich report přímo z bitevního pole ;-). A teď tedy zpět ke dni 29.5.2010, začíná nový den a na nás čeká samotné mistrovství ČR v karetní hře Pokémon!

Znáte takovéto, jak nastavíte budík a když večer před usínáním řeknete přítelkyni,že vstáváte moc brzo tak Vás ohromně ráno ukecává, aby jste budík posunuli a ještě si na chvíli dáchli? Pokud ano, tak znáte asi i trýček, že jí řeknete, že vstanete o hodinu později, ale budík nastavíte správně. A tak se i stalo. Notně rozespalá Veru se probudila a poněvadž si myslela, že už je 8:30 nezbývalo nic jiného než vstávat, jinak by se nic nestihlo (ve skutečnosti bylo ale 7:30 XD). Po chodbě jsme už slyšeli běhat nedočkavého Honíka, kterému se klepaly ručky na jeho oblíbený Mc Donalds. I my jsme na sebe koukli a zhodnotili, že tohle ráno nebude v duchu zdravé výživy a antiglobalizace a kývli také na Mekáč. Hadry na sebe, schrastit ostatní a vyrážíme.

Někteří dokonce půlku noci testovali a ráno jsme je našli u těch samých stolů v těch samých pozicích XD. Testovat a učit se je správné, ale přeci jenom těsné dohánění před turnajem samotným nedělá dobře a spíše značí jistou nepřipravenost a snahu něco dohnat. Vždy se tedy raději pečlivě připravujte předem, aby jste v dny Mistrovství mohli mít čistou hlavu a případně se jen pár zápasy dostat do hry. Inu seškrábli jsme i je a vyrazili. Venku vidím papírnictví a jelikož opravdu nutně potřebuji barevnou cartrige jdu se podívat v kolik otvírají. Volám na Veru, že až v 8:00, ať mi připomene, abych se tam stavil. Kouká na mne a říká jak 8? Cože, kolik je hodin? Pak jsem si vyslech pár peprných poznámek, na které jsem se jen usmíval od ucha k uchu – kruté Muhehe XD.

Mekáč poměrně prázdný a jakožto později dorazivší si jdeme vybrat také svoji porci. S naloženým tácem usedáme ke stolku hráčů PTCG, a letmým pohledem hodnotím snídaně ostatních. To byly chutě. Vyhrál asi Honny G, který si dal 3x toast menu a v něm 3x kafe. Ten kluk asi nemá problémy s nízkým tlakem ;-). Každopádně 3 kafata z Mekáče po ránu by ze mě udělaly asi občana o něco tmavší pleti. Inu kdo ví, ale zkoušet to nehodlám ;-). Properem politiky a potipujem na vítěze MR a vyrážíme zpátky. Po cestě cartrige a už utíkáme po schodech. S Veru se okamžitě vrháme na rozložení cen na dnešní Turnaj. Aranžujeme, aby výstavka byla oku libá a zároveň nám trofej nespadla na nějakýho zvědavýho juniora. Pak jdu připravovat i další ceny a Veru se chystá na soutěž v kreslení. Cenám asi nejvíce vévodil zlatý Pohár pro Šampióna plný doplňkových balení Pokémon, přesně 36. Čeká tam na nedělní turnaj, kdy bude doufat, že jej někdo získá po poražení elitní čtyřky v šampionském souboji. Více o tomto programu zde. Další cenou bylo roztomilé plyšové Pikachu, které čekalo na náhodně vybraného vítěze kreslící soutěže. Nešlo o talent, ale o snahu. Ceny vystaveny, Veru ještě šperkovala informační cedule a já už nahazoval turnaj v Tournament Operation Manageru (TOM), speciálním programu pro Pokémonní turnaje.

Zkouška tiskárny proběhla na výbornou, a TOM také nestávkoval. 10:45 a místnosti se začínají doslova přeplňovat hráči a jejich doprovody. Každý kdo mne vidí mne bombarduje otázkami o průběhu turnaje, či skladbě balíčku. Tomáše Valdnera tedy nechávám pomoci lidem s nekompletními či nesprávně poskládanými balíčky a Miško zatím nově registruje hráče. Já ještě běhám a připravuji poslední detaily jako promo pro každého a decklisty. Zavčasu jsem naštěstí všechny upozornil, že je nutné mít při registraci soupis všech karet, tudíž se na to mohli připravit i nováčci. Definitivní verdikt tedy potvrzen: „Snox sloučil 2 turnaje v jeden a nováčci hrají hlavní turnaj.“, šeptalo se různě po místnosti. Učinil jsem tak proto, abychom vykázali vůči Pokémon Company International pořádné výsledky a měli tak lepší manévrovací pozici v diskuzích kolem zvýšení podpory na české a slovenské turnaje. A tento den nám v tom výrazně pomohl. Vstal jsem a místností se ozvalo známé dunivé: „Registrace!“.

Měli by jste vidět tu mamutí frontu, která by trumfla i rodiči omílané fronty na banány a pomeranče. Já registruji hráče a kontroluji decklisty a Veru rozdává dárky zdarma a mezitím i hodnotí a odměňuje kreslíře. Čísla začínají stoupat…10 hráčů…20 hráčů…30 hráčů…40 hráčů…50 hráčů…a tím končí registrace profíků… číslo již porazilo počty minulý rok a registraci stále není konec, přicházejí na řadu nováčci…60 hráčů…a konečné číslo je 69 hráčů. Škoda, že se nám nepodařilo prolomit sedmdesátku, ale to si necháme na příště. Někteří ještě dopisují decklisty a já mezitím vyhlašuji jak bude vypadat průběh celého turnaje. Na turnaj přijelo 15 hráčů kategorie Juniors (0-10 let), 28 hráčů kategorie Seniors (11-14 let) a 26 hráčů kategorie Masters (15 a více let).

Tyto počty jednoznačně určovaly 4 kola základní části švýcarského systému pro Juniors, 5 kol pro Seniors a stejně tak 5 kol pro Masters. Top 2 se tedy dočkali Junioři a Top 4 Senioři a Masters. Senioři měli svým počtem našlápnuto téměř na TOP8, škoda ;-). Po vyhlášení všechny posílám mimo místnost, abychom vše připravili na hru, a aby čísla stolů byly dobře čitelná. Hráči napárováni a tyto pairingy již tisknu z tiskárny. Vše pak s Miškem vylepujeme na vlajku s označením Pairings a můžeme nedočkavý dav pustit dál. Upřímně přesně jako u výprodejů v módním obchodu Next – hráči se navalili a zjišťovali kde kdo sedí. „Opravdu není důležité vědět s kým hrajete a jestli je Váš oponent přítomný! Jen zaujměte svá místa, díky!“, ujišťoval jsem váhavé a stojící hráče, kteří již dávno měli uvolnit místo dalším, aby se také podívali na párování. Hráči se postupně usadili a tak byl čas na nějakou úvodní řeč.

„Vítám vás všechny na mistrovství Pokémonu…“ a už to jelo… vysvětlení o fair play, o možnosti si kdykoli zavolat rozhodčího a uvítání a představení těchto rozhodčí, které hráči mile doplňovali mohutným potleskem. Vysvětlení průběhu hry a kol a připomenutí přestávky na oběd po druhém kole. Miško si vzal na starost kategorii Juniors, Tomáš Valdner Seniors a na mne zbyla ta nejstarší. Sám jsem si ji fikaně vybral, poněvadž jsem věděl, že hráči se umí kontrolovat navzájem a že tak mohu společně s judgingem ještě vykonávat nějaké ty organizátorské povinnosti. Obvyklá hecující otázka: „Jste připraveni?“ Všichni: „Jóóóóóó!“, a tak se mohlo začít. Setkali jsme se s pár donkama aneb výhrama na jednu ránu, ať již v prvním či druhém kole hráčů. Score keeper byla Veru, která práci zvládala bravůrně, kdy mezitím ještě hodnotila kreslené výtvory hráčů nebo nehrajících. Program se tak naplno rozjel a první kolo jsme mohli zanedlouho ukončit. Klasikou, stejně jako v minulém roce, byla podmínka odchodu odehraných mimo herní prostory, aby nerušili hrající a nemohli skautovat jejich balíčky. Na konci prvního kola tedy byla místnost opět prázdná, my jsme ji tak lehko uvedli do původního stavu a tiskli pairingy na kolo další. Random výběr a už si berem balíčky dvou šťastlivců na kontrolu. Hra mezitím mohla začít a na celé dění zatím dohlížel náš záložní judge a šéfredaktor PokéWorldu Káně.

Pár nesrovnalostí především u nováčků vyústilo ve Varování od rozhodčího a výměnu nepovolených karet za energie. Vždy bylo nutné pečlivě prozkoumat, zda-li vložením této karty získal hráč nějakou výhodu, kterou zužitkoval ve výhru v minulém kole. U všech případů se ovšem tak nedělo a nepovolené karty byly typu jako Poliwhirl z random edice, který uměl za 1 energii 10 a za 2 energie 30. Nic vážnýho, a tak jsme se po deckchecku druhého kola mohli prokousávat časem dál. Hráči již mohli odcházet na obědy, kdežto tým rozhodčích byl nucen setrvat až do posledního hrajícího. Tím naneštěstí byl pár kontrolovaných, kterým bylo díky této kontrole nutné prodloužit časový limit o 10 minut. Využili ho až do konce. Vše nahlášeno, čímž jsme mohli místnost zamknout a odejít rovněž na oběd. Ke komunikaci jsme již nepotřebovali hlasivky, žaludek to zvádal za nás ;-). Vzali jsme nováčka a organizátora ligy v Hradci Igora Sulimu s sebou a vyrazili do horního patra nákupního centra Nový Smíchov. Nenechal jsem nic náhodě a rovnou zamířil do osvědčené Pandy, kde již jedli Káně, Pepa a další grupa. Pojedli jsme a pokecali, jak to bude s Hradeckou ligou nadále a s plnými žaludky se mohli vydat zpátky. Mlsnej jazýček nám ale nedal a nedaleký Mc Donalds nabídnul velmi lákavé zmrzliny. Veru si objednala zmrzlinu obyčejnou, čehož ihned po mé objednávce Mc Flurry s karamelem a Kitkatem litovala. Čehož vzápětí vůbec nemusela, poněvadž manažerka v Mekáči odvedla výbornou práci a z podvědomí přítelkyně vyčetla, že by vlastně chtěla taky spíš Mc Flurry a tak přinesla dvě. Zaplatili jsme a vysmátí odešli zpátky.

Měli by jste vidět ten rozruch, který vznikl naším 5-ti minutovým zpožděním. Nikomu asi nedošlo, že my jsme měli na oběd díky prodloužení a zamykání o dobrých 15 minut méně. To nám ale radost ze zmrzlinky vůbec nezkazilo – byla totiž vynikající! ;-). Další kola tu snad ani nebudu popisovat, poněvadž průběh byl podobný. My jsme judgovali a Veru zapisovala výsledek za výsledkem a posílala čmáranice dětí k předělání a budila v nich uměleckou tvořivost. Nastalo páté kolo, kdy po jeho odstartování seniorům a masterům přišel čas na odhalení TOP 2 finalistů pro Juniors. Koukám, 1. finalista s průběžným druhým pořadím Jindra Nepevný a pak kouknu na průběžné první pořadí a tam se 4-mi výhrami nováček Jan Zimmer. Předvedl něco pohádkového a hned na svém prvním turnaji se dostal do finálové TOPky. Úžasný výkon a úspěch mezi dalšími dalšími 15-ti hráči, kdy dokázal předběhnout i takové profesionály jako třetího Martina Mitáše a čtvrtého Marcela Mravce. Došlo tedy k vyhlášení turnaje nováčků a předání rovněž i cen pro 3. až 8. místo v hlavním turnaji. Rád bych rovněž vyzdvihl výkon páté Adélky Valentové, která prokázala rovněž šikovnost při hře a dohromady dokázala tři soupeře porazit.

Masters jsem předal Miškovi a já mezitím přeběhl stěhovat a připravovat prostor pro finále včetně instalace snímání jednoho ze zápasů. Zkouška kamery proběhla v pohodě, tak jsem už jen v hlavě rozmísťoval finálové stoly. Postupně dohrávali i ostatní a nám tak vznikl prostor k lepšímu uspořádání. S pomocí pana Mitáše se nám tak podařilo uspořádat polovinu sálu pro hru finálových zápasů a další polovinu pro sledování promítání. Všichni dohráli a my jsme mohli přejít k vyhlášení dlouho očekávaných topek. „Takže v kategorii Masters postupují: Ondřej Hus, Dušan Minárik, Michal Bartošík a Petr Bolehovský. V kategorii Seniors: Jan Forejt, Petr Janouš, Ruslan Hlovyak a Marek Filipi. Prosím, ať se připraví a po vyhlášení nováčkovských cen a nižších pozic se připraví na hru!“, zaznělo místností a my jsme mohli jít předávat ceny nováčkům. První místo v kategorii Masters získal s námi obědvající Igor Sulima a v Seniorech Dan Malý, kterému semifinále po dobrém výkonu uniklo jen o jedno místo. Celkově bych chtěl tady vypíchnout výkony šestého Petra Malého v Mastrech, který byť hru nehraje ani rok, tak ji bere zodpovědně a své výkony stále vylepšuje. V seniorech je třeba poblahopřát Markovi Filipovi z Ostravské ligy, který ukázal, že i kategorie Seniors má zkušené hráče v této oblasti.

Probrali jsme se zhodnocením výkonu hráčů a nyní tedy pojďme na finále a semifinále. Kamera připravena a pod ní usedají finalisti Juniors Jindra Nepevný a Jan Zimmer. K nim zasedám já z jedné strany a Káně ze strany druhé. Vedle sedící Seniors tak sleduje rovněž Káně a Masters si bere Miško. Mohli jsme začít. Jindra začíná špatně pouze s Lucariem SP, což start, který předvádí Honza válcuje. Ve svém prvním kole tak vykládá Flygona a připravuje Claydola, což je pro další rozvoj hry klíčové. Zanedlouho dostává do hry druhého Claydola a Nidoqueenu a vyřazuje prvního Jindrova Pokémona. Na Flygona a Nidoqueenu našel Jindra odpověď v podobě Dialgy G Lv.X, která jim zakázala otravná Body a po svém útoku i Flygonovi úspěšně odhodila všechny jeho energie do Lost Zonu. Honza tedy raději vsadil jinam a nabyl vzádu se vyvinuvšího Donphana Prime. Ten se udržel v předních pozicích až překvapivě dlouho a Honza na něj vzal nejednu odměnu. Další souboj proběhl již zpočátku lépe pro Jindru, kterému přišel Garchomp C, ale k němu žádné energie. Honza zakontroval vyvinutím aktivního Baltoye na Claydola, ale tím skončil a Claydol byl jeho jediným Pokémonem, což byla šance pro Garchompa, kdyby přišlo Lv.X. Jenže Jindrovi v tomto duelu nebylo přáno, a energie přišla za dlouhá další kola pouze jedna. Nakonec kluci vše ještě zdramatizovali a Honza po velmi napínavém zápase vyhrál o pouhou odměnu. Více v našem rozboru finálové hry Juniors.

Vítězem Juniors se tedy stává po pohádkovém zápasu a příběhu Jan Zimmer a po zkušeně zahraném finále si tak odnáší ceny v hodnotě přesahující 150 000 Kč. Sdělil nám, že hru hraje asi půl roku a že se na turnaj připravoval především s kamarády na lize. Tak nás samozřejmě zajímalo z jakéže ligy a líhně hráčů pochází a kdo stál za výukou tohoto hráče. A Honza k mému úžasu odvětil, že z ligy Filosofická pod vedením Toma „Bigbena“ Justa. Ten sice na turnaji tolik neuspěl, ale je vidět že je to league leader na pravém místě. Však při finále měl za sebou i poměrně početný fanklub ligových hráčů, kteří mu fandili při jeho nelehké hře. Honzova mamka tohle rozhodně vůbec nečekala, šla pouze doprovodit a podpořit syna v jeho koníčku a teď se dozvídá, že pro sebe a pro ni vyhrál cestu na Hawai za 55 000 Kč a pobyt v Hiltonu o hodnotě asi 25 000 Kč. „Cestu pojmeme jako rodinný výlet.“, sdělí nám ještě maminka a pak už domlouváme detaily a papírování.

Mezitím se dohrála i kategorie Seniors a Masters, kdy do finále postupují: za Seniors Jan „Golem“ Forejt s Petrem „Bulbou“ Janoušem a za Masters Dušan Minárik s Ondrou Husem. Jelikož jsou Ondra a Dušan týmový hráči, jejich finále nabralo rychlých obrátek, a tak se vítězem kategorie Masters stal Ondřej Hus a obhájil tak titul z minulého roku. Vyhlásili jsme tedy všechny krom finalistů ze Seniors Petra a Honzu. Petr kategoricky odmítl hrát pod kamerou, člil jsme finále raději posunuli o stůl vedle, aby oba měli na hru klid. I přes notnou vzdálenost stolů se ale finále těšilo velké oblibě a sledovanosti. Drobné šeptání a komentování vývoje bylo slyšet ze všech směrů. Golemova Lady Gaga měla ale vždy o něco napřed a Petr se svými Gardami spíše kontroval než aby převzal výherní iniciativu. Přes jeho sebelepší výkon se mu nepovedlo ani první ani druhý zápas zvrátit ku svému prospěchu a Golem tedy po svém poměrně dobrém výkonu a po několika Petrových chybičkách vyhrál a stal se druhým překvapením letošního Nats. S klukama z Mariánek to totiž není tak dávno co začali tuhle hru hrát a v Honzově případě i organizovat. Testovali všichni kluci spolu a bylo vidět, že dobře poněvadž Ruslan „Rotom“ Hlovyak skončil hned za Bulbou na krásném třetím místě. Jen Konor je prostě Konor a má před sebou ještě nějakou tu cestu, než plně pronikne do tajů této hry. Dnes to stačilo na 19. Místo.

A tak pohádek je konec. Ceny předány, hráči informováni o tom, co je potřeba udělat k obdržení výhry a my jsme v 21:00 mohli konečně silně unaveni vyrazit na večeři. Zvolili jsme Pizzerii U Tučňáka a těšili se na pořádnou baštu. Po cestě jsme s Kingim ještě probírali celou Nats a finálovou hru Seniors. Notně hladoví jsme zasedli k prvnímu stolu za vchodem a už si objednávali. My s Veru jsme si dali salátky – já Athens a Veru Caesar. Otec Miška měl opět speciální přání a to ohřát pivo, což bylo pro číšnici výzvou, ale napotřetí to zvládla. Asi po 20-ti minutách donesli Kingimu jeho nesmírně vonící pizzu čtyř sýrů a Miškovi dortík. Nám se tak s Veru naskytla příležitost jak vyzkoušet Pavlův reflex. Kingi si vesele požvykoval a my jen nadávali na kuchaře a obsluhu, jaktože nenosí jídla spolu. Po asi 45 minutách jídlo konečně donesli a my se celý hladoví pustili okamžitě do něj. V tu chvíli již Veru lehce cítila spečené maso, ale nepojala žádné podezření, poněvadž ve svém salátu měla svrchu poměrně lákavě vypadající plátky kuřecího. Známe, jak si necháváme nejlepší nakonec, tak i Veru si nechala kuřátko do druhé poloviny bašty. Když ale otočila první plátek seznala odkud se ten smrad spáleniny táhl. Spodní strana masa byla spálená a efektivně zamaskována, tak aby na to konzument nepřišel. Otočila tak všechny 4 plátky a 3 z nich byly poměrně dosti připálené. Hlad jí ale nedal, a když už polovinu jídla snědla, dojedla i zbytek. Čekali jsme pak, až půjde číšnice kolem, abychom jí to ukázali. Po několika minutách, kdy já už měl zbaštíno se konečně objevila i číšnice. Veru jí upozornila na stav masa a oznámila, že za takovou přípravu teda celou částku platit nebude. Číšnice jen něco prohodila a maso odnesla do kuchyně. Za chvíli se ale vrátila s údajným stanoviskem kuchaře, že se jednalo o přípravu masa na grilu a že to je normální. Nenechali jsme se opít rohlíkem, a jelikož maso vypadalo že bylo koupené již předvařené a pak jen lehce přismažené na pánvi a spálená plocha byla jen čistě spodní, odvětili jsme jí s těmito argumenty a dodatkem, že to snad nemyslí vážně. Dále však trvala na svém, a tak jí Veru suveréně řekla: „Podívejte se, když sem ten kuchař přijde a to maso přede mnou sní, tak to zaplatím!“, číšnici to asi stačilo, tak odešla zpět do kuchyně a my mohli vybouchnout smíchy. Mamka Kingiho připravila foťák a čekali jsme na kuchaře. Čas šel dál, kuchař nikde, a tak jsme vesele kecali, vše dopili a rozhodli se raději jít než si objednávat cokoli, co by mohlo obsahovat pozdravy z kuchyně a baru od nevrlé obsluhy. Rozhodli jsme se tedy zaplatit.

Přišel k nám raději pan číšník, který to měl s námi zřejmě skoulet. Kingi s mamkou platili kartou a pak přišla řada na nás. Veru šla rovnou na věc a připomněla číšníkovi, že rozhodně za salát celou částku platit nebude. Číšník nejdříve argumentoval, podobně jako číšnice, ale my jsme se nedali a zopakovali své poznatky. Pak vytáhl další argument v podobě „A to mám platit jako já? Kuchař tady totiž není.“ Na to jsme mu odpověděli, že nám příliš nic není do věcí jak to tu mají udělané, ale že mi tu částku nezaplatíme. Číšník: „Já ale neodpovídám za chyby v kuchyni!“ To mě ale notně namíchlo a zvýšil jsem hlas: „Prosím Vás jste tady tým lidí v jedné restauraci, tak takto vystupujte a jednejte!“, obořil jsem se na něho. Číšník už pak hledal spíše random výmluvy a pořád nám cpal do hlavy a citově vydíral, že to jako platit nebude přeci on. Nechali jsme si tudíž zavolat šéfa a majitele podniku. Číšník odvětill: „No prosim!“ a odešel. Smáli jsme se celý situaci, protože po celodenním vypětí se celý konflikt zdál směšný. Po chvíli nás obešel nějaký zarostlý vyšší pán a vešel do míst, kde patrně byla kuchyně. Překvapilo nás, že si nás vůbec nevšímal a jen obešel. Když zase vyšel, se stejným výrazem nás minul a ani nehlesnul. Jsme si říkali: „No to je tedy přístup, pan vedoucí se nás asi bojí XD.“ Inu poslal zase toho samého joudu, aby to s námi dořešil. Ten jen namítl, že jsme měli jídlo vrátit dříve a ne celé dojíst (asi by nám z toho udělali nové XD, to je tam asi zvykem že ze zbylých jídel dělají nová, proto jim to trvá – čekají až dojí jiní před námi XD), tak že nám navrhuje 50% slevu. To jsme samozřejmě brali, poněvadž nám šlo jen o uznání chyby a omluvu. Dosáhli jsme tedy svého a odcházeli pryč. „Na shledanou“ nám odvětí číšník. Veru a ostatní mu stejně odvětí jen já mu říkám: „Sbohem.“. Číšník se otočí a ptá se: „Prosím?“. Otočím se a do očí mu zopakuji: „Sbohem!“. A on jak z Marsu zopakuje to své „Prosim?“. Tak mu říkám: „Sbohem, říkám co si myslím a já vím, že už mě tu neuvidíte!“. Poněvadž už všichni byli venku, tak jsem se i já vykašlal na takovéto nabubřeliny a odešel z tohoto pajzlu ven.

Po cestě do DDM jsme ještě živě diskutovali o aroganci obsluhy a celém faux pas. V DDM jsme si dali ještě pro uklidněnou noční pokřík a teprve pak šli spát. Poker znovu šéfoval Jindřichohradecký tým a jen já jsem s nimi dokázal udržet krok až do poslední trojky. To už jsme byli ale notně unaveni, tak jsme se rozhodli raději hru sklidit. S Veru jsme to ještě poklidili a pak taky ulehli v našem privátku.